V pondělí ráno, když jsme se téměř všechny Sovičky slétly ve třídě, čekal na nás v kroužku již tradiční košík. Co v něm? Pohádka o tom Jak Krtek se skřivánkem přivolali jaro. A co u nás? Už je také jaro? Ráno bylo mrazivé, tudíž se paní zima ještě nechce vzdát! Co s tím uděláme? No přece si vyrobíme paní Moranu, kterou z té naši vsi vyneseme! Při vycházkách jsme mohly pozorovat a poslouchat tradiční znaky jara, víte, které to jsou? Zpěv skřivánka, kvetoucí jarní rostliny, rašící listy na stromech a keřích, zelenající se tráva, lidé připravující své zahrádky na sezónu…
Přivítat jaro, dá mnoho práce. Vyrobily jsme klíč, kterým jsme odemkly místní studánku. Procvičily si prstíky při manipulaci s pinzetou, kdy jsme ukládaly barevné chlupaté kuličky do barevných kytiček. Učily jsme se rozpoznávat a pojmenovávat nejznámější jarní kvetoucí rostliny. Chůzi po vyznačené linii jsme zdokonalovaly rovnováhu a správné odvíjení plosky nohy. Řazením obrázků dle dějové posloupnosti jsme rozvinuly naši lexikálně-sémantickou rovinu řeči. Nezalekly jsme se ani skládání puzzle, nebo výtvarného ztvárnění sluníčka. Kouzelné barevné plovoucí květy pak byly odměnou pro všechny, které posupovaly podle zadání.
Ve čtvrtek jsme byly pozvané do místní knihovny, kde nám babička Kamilka přečetla pohádku o tom, jak Křemílek s Vochomůrkou otevřeli studánku. No není to náhoda? I my se právě dnes vydáváme k té naší studánce, abychom ji po zimě otevřely. Podařilo se. Konec týdne byl ve znamení vynešení „smrti ze vsi “, tedy naši „babice zimice“ k rybníku Pokran, kde jsme se s ní rozloučily a nechaly ji odplout. Příští rok se na tebe, paní zimo, zase budeme těšit!
Smrt neseme ze vsi, nové léto do vsi,
s červenými vejci, žlutými mazanci!
Smrt plave po vodě, nové léto k nám jede,
s červenými vejci, žlutými mazanci!
Zimo, zimo, táhni pryč, nebo na tě vezmu bič!
Zatahám tě za pačesy, za ty hory, za ty lesy.
Hu, hu, hu, jaro už je tu!
Za Sovičky, paní učitelka Soňa.